Náš příběh začal 26.10.2007. Byla jsem ve 39. týdnu těhotenství a šla jsem na běžnou prohlídku (natočení CTG) do porodnice ve Frýdlantě.

Po chvilce, co jsem měla připojený přístroj, se sestřička lekla a mlčky odběhla pro druhou sestřičku a v zápětí pro pana primáře. Ptala jsem se co se děje. Jediné co mi řekli bylo, miminku nefunguje srdíčko tak, jak by mělo. V tu chvíli nikdo nevěděl, proč, a tak se rozhodli, poslat mě do porodnice v Liberci, kde mají lepší vybavení pro narozené děti s nějakým problémem…

Po příjezdu do liberecké nemocnice se mě ujali a během půl hodiny jsem ležela na operačním sále, kde bylo plno doktorů a mluvili pouze o srdíčku našeho Matýska. Když jsem se po narkóze probudila, byl vedle mě manžel a brečel štěstím, že je Matýsek v pořádku, že mu nic není, má 51 cm a 3,6kg. Prostě kluk jako buk.

Další dny v porodnici Matýsek krásně prospíval, ale byl bledší a spavější než ostatní děti, ani neplakal, prostě se jenom najedl a hned spinkal. V pondělí 29.10. mi ho ráno nepřivezli na kojení a jenom mi řekli, že má vysokou horečku a špatně dýchá, že ho vezou na RTG a ultrazvuk, aby se zjistilo, jestli je vše v pořádku. Asi za 2 hodiny mi ho přivezli s výsledkem, že mu vlastně ani nic není, že nemá jenom uzavřenou ,,takovou tu dírku“ co mají všechny děti v srdíčku, než se narodí, ale že se nemusíme bát, že to během pár dní zaroste a bude to OK, no a kdyby nezarostlo, tak že mu to doktoři v Motole ,,zalepí“….

Pro naprostého lajka vysvětlení postačující a uklidňující…

Domů jsme šli týden po porodu a vše bylo v normě, váha, pití, spaní. Jenom ta jeho barvička se mi moc nelíbila, ale já i manžel jsme ,,sejratí“, tak jsem to nakonec přestali řešit, proč je tak bílý. 8.11.2007 nás v 7 ráno vzbudila naše labradorka, která kňourala a strkala do postýlky. Šla jsem se podívat, co nám tím chce říct, protože Matýska nebylo slyšet, že by brečel. Matýsek byl modrý v obličeji a jenom chraptil a ani se nehýbal. Odvezli jsme ho k naší lékařce a ta nás poslala do nemocnice. Příjem na oddělení trval asi 3 hodiny, než jsme oběhli rentgen atd. Matýska přijali na JIP a mě na oddělení. (10:30 hod)Vzali mu krev a čekalo se na výsledky, jestli je to infekce nebo jestli mají hledat problém jinde. V 15 hod za mnou přišli s papírama v ruce a s oznámením, že Matýsek je na cestě do Motola.

Rozjeli jsme se s manželem a mojí mamkou za ním. Když jsme dorazili do Prahy a našli to správné oddělení, našli jsme konečně lékaře, který nám řekl pravdu o zdravotním stavu našeho Máti. Ta pravda zněla AORTÁLNÍ STENÓZA. Matěj byl přijat ve velmi kritickém stavu se začínající selháváním plic. Paní doktorka nám všechno vysvětlila, a protože byl Matýsek ve stavu v jakém byl, musela nás připravit i na tu nejhorší variantu.

9.11. v 11:30 podstoupil Matěj první katetrizační valvuloplastiku aorty. Hodnota neprůchodnosti aorty před zákrokem byla 93 a po zákroku jenom 35. Vše proběhlo skvěle a my šli po týdnu domů. Po návratu jsme každý týden chodili na ECHO a vše bylo v pořádku.

Koncem ledna 2008 jsme byli na kontrole a tentokrát pro nás neměla paní doktorka moc dobré zprávy. Hodnota byla najednou 65, což nevypadalo moc dobře. Za týden jsme byli na kontrole v Motole a hodnota byla 80 a dr.Chaloupecký začal plánovat další katetrizaci…

Termín byl jasný 26.2.2008.

Zákrok proběhl opět nad míru dobře. Z hodnoty 85 bylo najednou pouhých 19 a všichni jsme jásali, že se to tak povedlo a že už snad bude vše v pořádku. Druhý den na echu ale všem poklesl úsměv a nadšení….Hodnota byla  55. Celý tým lékařů zjišťoval, co se kde stalo, že se to tak vrátilo. Tentokrát za mnou přišel dr.Tláskal s jasným verdiktem a to : transplantace chlopní. Začala se plánovat další operace a my jsme doma čekali na dopis s datem nástupu.

Datum našli - 14.5.2008

Matýska jsme odnesli k operačnímu sálu, zavřeli se dveře, dr.Tláskal nám vysvětlil co a jak, a jaké jsou šance při této operaci. Potom jsme 8 hodin, které byly nejdelší v našem životě, čekali na telefon a výsledek operace. Všechno dopadlo dobře, ozvalo se z telefonu a my si oddychli. Nakonec ale transplantaci chlopní odložili a udělali jenom úpravu srdíčka, aby fungovalo a transplantace se mohla udělat co nejdéle to jen půjde. Zjistilo se, že nefunguje mitrální chlopeň jak má a levá komora srdíčka zarůstá svalovinou. Matýskovi ořezali narostlou svalovinu v levé komoře a zpevnili aortu. Po 12 dnech opouštíme Prahu a jedem všichni domů do Liberce.

Dnes je Matýskovi 26 měsíců.

Je tomu rok a půl od operace a všechno je zatím dobré. Srdíčko šlape, svalovina v levé komoře sice narůstá, ale velmi pomalu takže máme šanci, že se transplantace chlopní ještě chvilku odloží. Sice se nám přidala další komplikace, že Matýskovi natékají nožičky při větší zátěži, takže jezdíme na kočárku, všude ho nosíme, ale jinak je to náš velkej šikulka…

Letos v květnu se mu narodila sestřička Leontýnka, která je v pořádku a má jí moc rád.

V Motole jsou opravdu skvělí lékaři a jsem ráda, že nám našeho Matýska zachránili a dali mu šanci žít…    DĚKUJEME !!!!